Abych pravdu řekl, byl jsem nejšťastnější v době, když jsem nemusel volit a politika bylo to poslední, co mě zajímalo. A při spouštění tohoto blogu jsem si říkal, že se k politice vůbec vyjadřovat nebudu, ale nedalo mi to a stejně jsem si nemohl odpustit napsat pár slov. Dnes jsem s politikou více kontaktován, a z tohoto důvodu se o ni i více zajímám a nemám z toho moc dobrý pocit – spíše naopak. Na druhou stranu se dá z tohoto všeho vypozorovat mnoho zajímavých skutečností. Na vybraných sedm se pojďme podívat!
1. Silný lídr
To, že se dnes více obracíme na jednotlivce než na větší uskupení lidí je celkem zřejmé i z Youtube nebo ze sféry žurnalistiky. Většina z nás se vyskytuje na mnoha sociálních sítích, které jsou zaměřené na rychlou dodávku informací od jednotlivců než větších redakcí, kde funguje systém schvalování. Vidím v tom velkou paralelu s korporacemi (často osočovánými právě kvůli mnoha schvalovacím procesům) a malými startupy. V těchto volbách bylo nádherně vidět, jak je pro silné lídry důležité být středem pozornosti – kdykoliv a kdekoliv! Více než propagace vlastní strany bylo vidět tvoření osobního brandu, který je dnes neuvěřitelně silný a důležitý. Díky tomuto bylo patrné, proč každý znal Andreje Babiše (AB) z ANO nebo Tomia Okamuru (TO) z SPD. Naopak na to doplatilo ČSSD, kde Lubomír Zaorálek (LZ) nebyl tolik viditelný. Někteří dokonce říkají, že se i Trump stal prezidentem USA jenom díky tomu, že ho bylo vidět v každém médiu téměř každý den a to několikrát…
2. Aktivita na sociálních sítích
Sociální sítě jsou dlouhodobě na vzestupu a dokáží ovlivnit mnoho mladých lidí. Pro některé strany to bylo dokonce i otázkou umístění. To, že ANO má velmi dobrou a propracovanou propagaci na sociálních sítích víme všichni. Mnoho lidí však nevědělo, kdo za tím vším na Facebooku (FB) stojí (bohužel někteří si mysleli, že za všemi zprávami a posty stojí samotný AB). Včera jsme viděli v oficiální tiskové konferenci toho nejdůležitějšího člověka a jak jsme si mohli všimnou, překvapivě i AB ví, komu má líbat nohy za neuvěřitelný počet hlasů – Marka Prchala (MP). Bohužel mám strach, že tímto se MP již definitivně přikoval k AB (nebo se AB přikoval k MP?). Velkou otázkou bude, co se s ním stane, až bude propuštěn, protože v marketingovém světě teď nemá zrovna nejlepší pověst.
Piráti a SPD jsou taky zajímavým vzorkem. Jejich aktivita na sociálních sítích byla taky silná a dokázali si vytvořit zajímavou základnu voličů. U fanoušků SPD mě překvapilo, jakým způsobem dokážou propagovat TO skrz celý FB. TOP09 je stranou, která může děkovat hlavně nejmladšímu poslancovi Dominiku Ferimu (DF), který myslím přilákal k volbám mnoho lidí z jeho fanouškovské základny na FB. A o odpovědi na otázku, co s námi provedou sociální sítě v příštích volbách, si můžeme nechat leda zdát.
3. Pochybení státu
To, že tu máme svobodu slova a demokracii je krásné, ale na druhou stranu tu také máme nějaké mantinely v podobě zákonů a ústavy. Nejsem odborníkem ani na jednu z těchto částí, je to spíše nějaký můj pocit, že nám proti diskriminaci některých skupin stejně nic nepomůže. Jak je možné, že jsou tu strany, které hlásají nenávist k jinému náboženskému vyznání, všude vylepují plakáty, které diskriminují některé lidi a nejsou za to žádným způsobem popotahováni? To je mi otázkou, na kterou asi v životě nenajdu odpověď.
4. Nevzdělanost
To, že může být takhle úspěšná extremistická strana je zajímavé zjištění. Zvláště když se zamyslíme, že s migrací nemáme žádné problémy a momentálně nám vychází skoro 2 poslanci SPD na jednoho přijatého imigranta. Nehledal bych však chybu přímo u lidí, kteří takto volili. Ta chyba spíše vychází z naší většinové společnosti, protože nedokážeme efektivně edukovat ostatní lidi a podat pádné argumenty. Mnoho lidí si myslí, že tu ten problém již je a musíme ho urychleně řešit. I když prakticky podle nedávné vlny hashtagu „#metoo“ vyplývá, že je statisticky mnohem nebezpečnější člověk žijící ve stejném státě, než imigrant.
Když si vezmeme v potaz KSČM, tento rok neměla moc co nabídnout a zůstali s nimi snad pouze starší lidé, kteří je volí každoročně. Pokud změna nenastala za více než 60 let jejich života, musíme se s jejich volbou prostě smířit. Mají svoji hlavu. Smutnější část je, že to učí i své potomky, ale prezentují jenom kladné části. Takže bych se ani nedivil, kdyby někteří mladí lidé volili stejně, protože právě tohle dostávají od narození do hlavy. U SPD je to trochu smutnější, protože k tomuto si musel člověk dojít sám a nemá žádnou výmluvu, že ho to naučili rodiče.
Edukovat! Edukovat! Edukovat! Vzdělání nikdy není dost. I když jeho forma by nejspíše zasloužila reformu…
5. Pražská sociální bublina
Mnohokrát jsem se před volbami sešel s názorem, že volby dopadnou úplně jinak, než jak dopadly. Většinou jsme na toto téma debatovali se skupinou lidí, kteří se potkáváme v Praze a máme dost podobné zájmy a názory. Bavili jsme se pouze v naší malé uzavřené bublině. Díky algoritmům sociálních sítí panovali stejné názory i v našem news feedu a mohli jsme být přesvědčováni, že výsledek bude jiný. Jelikož pocházím (a jezdím tam velmi často) z vesnice na Vysočině a znám názory lidí v tomto mém okolí – se kterými se většinou nedokáži ztotožnit. A bohužel v ČR je těchto vesniček příliš mnoho.
6. I se slušností a ne tolik zajímavou propagací se dá uspět
Hlavním zástupcem této kategorie je Petr Fiala (PF). Ačkoli všechny jeho video spoty nevypadaly zrovna jako něco zajímavého a člověk by ho přirovnal k učitelům ze školy, kteří by člověka dokázali uspat i kdyby kolem nich jezdily tanky. Na druhou stranu vyzařoval takovou jistotu, jako málo kdo další a vše dávalo smysl. Mnohem více se mi nakonec líbil na tiskové konferenci, kde neměl naučený text a musel přímo a bez přípravy reagovat na otázky.
Teď už jenom čekat co se v následujících čtyřech letech stane a příště vybrat třeba lépe.
7. Vyvěšení vlajek
Když se podíváme na USA, mnoho lidí vyvěšuje vlajky i na zahradě. U nás to není úplně běžné a pokud si ji někdo vyvěsí, je považován spíše za exota, což je to možná i trochu škoda. Líbilo se mi, že teď byly vlajky na všech úřadech, kde se volilo a byly konečně zase jednou vidět jinde, než na bilboardech kolem silnic.
Na začátku jsem vůbec neměl tušení, že udělám takhle dlouhý článek, ale v konečné fázi jsem rád, že jsem si ty myšlenky trochu porovnal. Doufám, že se vám všem zamotá hlava z použití všech zkratek jmen poslanců a sociálních sítí!
