Určitě jste se už ve svém životě s někým hádali a věděli, že máte pravdu, ale ani za žádnou cenu jste nemohli svého oponenta přesvědčit, že on tu pravdu nemá. Předkládali jste mu skvělé argumenty, ale stále bez výsledku? Dnes začneme lehce netradičně – videem.
Dunningův-Krugerův efekt
#krimyš se snaží bojovat s Dunning-Kruger efektem. Proč je myšlení lidí zatemňováno absolutní vírou ve správnost jejich názorů? Proč si lidé neschopní myslí, že jsou nadmíru schopní? Více o tzv. dékáčku 👇🏻A bacha! Na konferenci #krimyš zbývají poslední místa, takže pokud se budete chtít o kritickém myšlení dozvědět více, registrujte se na ▶ www.krimys.cz
Zveřejnil(a) Konec prokrastinace dne 18. září 2017
Stále lidé nechápou vaše brilantní argumenty?
Je to sice nepříjemné a běh na sakra dlouhou trať, ale musíte je postupně učit logickému (a kritickému) myšlení. To byl i důvod, proč jsem před prezidentskou volbou nikoho pořádně nepřesvědčoval. Bylo prostě pozdě a pokud na někoho tvrdě tlačíte, je to jako hrách na zeď házet.
Jak často potkáváte „všeználky“ vy?
Velmi často se mi stává, že potkávám lidi, kteří mě přesvědčují o věcech, o kterých jenom mezi řečí slyšeli, ale vědí o tom asi jako já o baletu. Ve většině případů se to vztahuje k IT, protože tam tu lež odhalím celkem rychle. A vždy mi řeknou, že jim ten nebo tam ten říkal, jak to je. Můžu se přetrhnout, abych jim vysvětlil, že to tak být nemůže, ale bez úspěchu.
Celkem bych řekl, že ze zákona „člověk přitahuje sobě rovné“, a proto se mě lidé snaží o „své“ pravdě přesvědčit na základě „autority“ někoho (kdo má nejspíš stejné znalosti jako on sám). Na druhou stranu tu chybu vidím i v sobě, nikoli jen v druhém diskutérovi. Je to o tom, že nejspíš nemám tak dobré argumenty, nebo to nedokáži vysvětlit v jednodušší formě, podle zákona „přizpůsob svoji řeč svému publiku“.
V čem to může být?
Za tímto efektem toho může být nespočet, ale v jednoduchosti bych řekl, že pokud máme větší rozhled, jsme si vědomí té neuvěřitelné rozmanitosti a tím i toho, že toho víme tak málo. Kdežto pokud si hrajeme jen na malém písečku, nevíme co je za obzorem.
Líbí se mi i přirovnání k číslům. Pokud budu znát jen čísla a považovat jejich psaní za matematiku, přijde mi to triviální. Nebudu chápat, co se s nimi dá dělat navíc a nějaké počítání pro mě bude pasé. Matematiku budu brát jako jednoduchý obor a pokud ho nezačnu rozvíjet, nebudu znát, co vše obor „obnáší“, s největší pravděpodobností se budu (s klidným srdcem) považovat za matematika.
A jak to mám já s D-K (viz video výše)?
Abych řekl pravdu, tohohle efektu si občas všímám i u sebe a to právě ve věcech, o kterých toho vím málo. To byl pro mě přesně ten důvod, proč jsem si začal osahávat tolik různorodých aktivit. Vždy mě přišli tak jednoduché, ale teprve až když jsem si vyhrnul rukávy a pustil se do nich, zjistil jsem, že je to mnohem komplikovanější. Samozřejmě si stále dělám srandu z hodně aktivit, ale už mám trochu více otevřené oči a za případnými „vtípky“ vidím i hloubku daných oborů.
