Příspěvků na téma priority rovnováhy mezi volným časem a prací (sladění osobního a pracovního života) můžete najít všude nespočet, ale opravdu je to dnes tak ožehavé téma jak se všichni tváří? Opravdu potřebujeme znát přesné vymezení toho, kdy se jedná o práci a volný čas? Vědět, kde je ideální rovnováha a jak tyto dvě zdánlivě neslučitelné oblasti života rozdělit? Pravděpodobně mám jiný názor než většina lidí, která se na tuto problematiku zaměřuje.
Co je to work-life balance
Work-life balance, nebo také rovnováha mezi volným časem a prací, je imaginární prostor, ve kterém bychom měli skloubit plnění povinností s časem zábavy. Každý z nás má podle teorií různou míru potřeby volného času a práce. Nikdy nelze říct, že tato rovnováha je přesně 1:1, případně, že je tento poměr work-life stále stejný v průběhu života.
Mnoho lidí pracuje pouze kvůli tomu, aby si mohli následně užívat volný čas. Další skupina lidí je na tom přesně opačně, stále pracuje a pro tyto lidi je důležité najít rovnováhu. Často ji hledají s cílem „nevyhořet“ nebo jenom, aby je jejich práce stále bavila i po letech. Popravdě si nemyslím, že zrovna správný poměr práce a zábavy je jediným vodítkem k tomu, abyste se syndromu vyhoření vyvarovali.
Abych však „neházel“ vše jenom na práci, v dobách studia se často považuje plnění školních povinností za práci. Při tomto srovnání mi to však nedává smysl ještě více. U práce se dá pochopit, že lidé mají životní problémy a potřebují peníze za jakoukoliv cenu, ale studovat kvůli tomu například vysokou školu? V době, ve které vysoká škola sama o sobě lepší uplatnění na trhu práce ani garantovat nemůže? To je strašně smutné zjištění.
Jak vidím práci (povinnosti)
Prakticky všechny „teorie“ pracují pouze se striktním rozložením na práci a zábavu. Skoro jako kdyby se dnes nepočítalo, že by práce někoho mohla dokonce i bavit, nebo ho naplňovat. Tak to však není! A přesně v tom vidím jeden z problémů této teorie.
Mnoho z nás dělá práci, která je skvělá a dodává prakticky vše, co potřebujeme.
Toto striktní oddělení života a práce je celkově zajímavý koncept, který podle mého není možný. Šli jste někdy z práce domů s úplně prázdnou hlavou a za celou dobu, než jste přišli opět do práce, jste si na práci ani nevzpomněli? Je to pravděpodobně velmi nepravděpodobné.
Takhle prostě náš mozek nefunguje. Každý den si propojujeme miliony informací v kontextech, kde se neodmyslitelně musí prolínat práce i volný čas. Mám však pocit, že si to pouze málo lidí opravdu uvědomuje.
Na co se však často zapomíná
I když bych byl rád, kdyby vše bylo jen o práci, tak to tak není. Vztahy na pracovišti vám mohou mnoho potřeb saturovat, ale nesmíte zapomenout ještě na jednu skupinu lidí, která je tu od vašeho narození a věřím, že dost často třeba i váš „workoholismus“ nepochopí. Je to rodina. Osoby ve vašem nejbližším okolí si nevybíráte, ale i tak za ně máte určitou zodpovědnost. Zde je podle mého spíše ta nutná rovnováha, do které však vstupuje mnoho proměnlivých faktorů a bohužel i emocí všech zúčastněných stran.
Je důvod k rozdělení na pracovní a osobní život?
Myslím si, že od konce doby, kdy člověk musel dělat co se mu řeklo a neměl na výběr, tento důvod zanikl. Dnes si prostě může dělat člověk skoro cokoliv, kdekoliv, s kýmkoliv. V tom je ta síla. Štve vás, že netrávíte se svojí rodinou dost času kvůli práci? Tak s tím něco udělejte! S příchodem internetu je to vlastně ještě mnohem jednodušší! Je to jenom o tom, začít s tím něco dělat. Máte stovky i tisíce lidí, kteří se živí cestováním a o tom píší. Tisíce teenagerů a dětí, které se baví nahráváním videí a vydělávají tím více než je u nás průměrná měsíční mzda.
Budoucnost...
Už dnes můžeme vidět obrovský posun ke skloubení práce a osobního života i v klasícké „nine-to-five“ práci v podobě volné pracovní doby, home office a mnoho dalšího. Tento trend bude myslím sílit a dokonce doufám, že ubyde lidí, kteří dělají práci pouze kvůli penězům (i když chápu proč to někteří dělají a nemám proti tomu nic).
Vymyslete si práci, kde můžete dělat to, co chcete a trávit čas s těmi, se kterými je vám nejlíp.
Úhel pohledu
V dnešním světě je vše jenom o pohledu a interpretaci. Někdo si myslí, že pracuje jenom svých 8 hodin denně, jiný je zase přesvědčen, že pracovat nepřestává. Vždy je to jenom o tom, jak se na to podíváte.
V posledním roce internetem proběhlo několik desítek vtipů na lidi, kteří při procházení Facebooku, Instagramu nebo jakékoliv jiné sociální sítě říkají, že pracují. Možná by mně to také přišlo hloupé, pokud bych nevěděl, kolik inpirace tam mohu naleznout a to za práci označit určitě jde.
Moje práce a work-life balance
Může se zdát, že já prakticky stále pracuji a je to možná pravda. Rozhodně si nemyslím, že můj poměr osobního a pracovního života je jakkoliv špatný. Spíše naopak. Dělám, co mě baví a zajímá, jsem šťastný, pokud tím mohu trávit více času (jenom to spaní mi do toho „háže vidle“). Mám to prostě rád.
A že není možné trávit 16 hodin denně jenom prací tak, aby vás bavila? Je to jednoduše o tom, že i když někdy nedělám přímo „produktivní“ práci, sleduji například videa a návody o tom, jak upravovat fotografie, protože vím, že se mi to bude hodit. Jak říkám, je to o úhlu pohledu a jakou činnost berete za práci. Občas ze srandy říkám, že 24 hodin je 3x man-day.
Co jsem si uvědomil v průběhu psaní
Právě když jsem psal část o mém pohledu na práci jako nikdy nekončící činnost, ověřil jsem si svoje vlastní důvody vedoucí mě k tomuto názoru. Rád se učím nové věci a zároveň je mám kde využít (něco jako developer, jiné jako samozvaný grafik, vedoucí na táborech, logistik, investor, pisálek, markeťák, prodavač, social media „expert“, podnikatel, „herec“, fotograf, kameraman, …). Jinak řečeno, co se naučím, někde využiji a pokud mě některá aktivita přestane krátkodobě bavit, tak dělám zatím něco jiného a pak se k ní zase vrátím. To si zatím nemůže říct úplně každý, ale díky dnešní době si takovou práci může vytvořit.
